Vím, v našich zemích panuje představa, že při šíření naší propagandy každý aktivista obrazně naráží hlavou proti zdi nevědomosti a ignorace. Ale pozor, kamarádi a kamarádky! My jsme nacionální socialisté! Žádný problém není pro nás takovým, aby nešel vyřešit! Pokud to nejde jednou cestou, musí to jít jinudy. Pokud neprojdeme skrz zeď, můžeme ji obejít nebo přeskočit. Ale vzdát se při prvním náznaku nezdaru - to není jednání hodné národního socialisty. To je projev lenosti a slabošství.

  Protože šíření našich myšlenek - propaganda - je hlavním pilířem našeho hnutí a základem pro naše budoucí vítězství, je právě na dobrou a výkonou propagandu kladen největší důraz. Je hezké, že máme skvělý výrobek, o kterém víme, že je tím nejlepším, co kdy spatřilo světlo světa. Ale kdo kromě nás to ještě ví? Pokud řeknu národní socialismus obyčejnému českému člověku, napadnou ho v prvé řadě lži a pomluvy žido-bolševických a kapitál-sionistických agitátorů, kteří už přes šedesát let vymývají prakticky od kolébky mozek všem lidem bez rozdílu.

  Máme tedy před sebou velmi těžký, o to však zodpovědnější úkol - drtit nepřátelskou propagandu všude, kde se vyskytne, potírat její zhoubný vliv všemi prostředky a ukazovat lidem světlo poznání, které je zbaví otroctví zlata a peněz, otroctví zvrhlosti a morální bídy, otroctví lží a ponížení - otroctví židovského kapitálu!

  Je to tak měsíc, co jsem narazil na stránky nějaké německé apolitické bloggerky, která v článku popisovala s jistou ironií zážitek, který se jí přihodil. Ve čtvrti, kde bydlí, se prý den předtím objevili zřejmě členové Antify. Při rozhovoru se svou kamarádkou uviděla tři postavy v teniskách, riflích, černých mikinách s kapucemi a s brýlemi, jak se velmi sebejistě pohybují od domu k domu, kde do každé schránky vhodily po jednom letáku. Vše prý velmi svižně, bez řečí. Za dvě, tři minuty byly ony postavy na konci ulice a zmizely za rohem.

  Dívka se šla podívat na ten leták. Aha - Antifa! Jasně! Červeno-černé logo, hesla proti kapitalismu a globalizaci, na konci svobodně-sociálně-národně. Národně?! "To nebyla Antifa - tak to byli 'nazis' !" Článek Němky končil neutrálním závěrem, že "kdo se v tom má vyznat.."

  Pro nás z toho plynou ovšem dvě velmi důležité věci. Ta první - příklad ideálního aktivismu německých národně socialistických kamarádů, kdy vysedávání v hospodě a koukání do půllitru z dob "skins" je naštěstí minulostí. Ten druhý - výborný tah pro splynutí s moderními trendy ve společnosti, kdy oblíbená móda autonomů nahrazuje dnes do očí bijící a pro většinu národa - nejen mladých - odpudivou vizáž "pralesního skína".

  Nadcházející roky budou dobou znovupovstání Fénixe z popela a obnovení vážnosti našich myšlenek a celého národně-socialistického hnutí. Bude třeba opravdu schopných, odhodlaných a pracovitých kamarádů, kteří se nebudou štítit nekonečné dřiny, perzekuce od Systému a zbabělého, až hysterického napadání od našich nepřátel. Pamatujte si - budujete dílo opětné svébytnosti Evropy, bojujete za právo na existenci svobodných evropských národů!

Kamarádi a kamarádky - ODPOR !

  
  
PS: Protože téma šíření našich myšlenek je velmi obsáhlé a pro naše hnutí je tím nejdůležitějším, budou se články na toto téma objevovat stále častěji. Nakonec jsem našel pár vzorných příkladů propagandy ze zahraničí a jeden odstrašující. Schválně, kdo osloví nejmenší okruh národa..
  
  
Video 1 - Německo

  
Video 2 - Švédsko

  
Video 3 - USA

  
  

  Zajímá ho pouze současnost. Kolik dostane zaplaceno, jak se nepředřít, jak se co nejlépe zbavit odpovědnosti za své jednání. Jak co nešikovněji proplouvat stokou, které se říká "parlamentní demokracie", ale pro kterou existuje vhodnější pojmenování - ŽIDOKRACIE.

  Typický demokratický politik už s vědomím, že pro budoucnost voličů neudělá nic, vstupuje do politiky. Vhodným řiťolezectvím a intrikami, či jen svou neoblíbeností, je v žebříčku "důležitosti" postrkován výše a výše, až se jednou do vytoužené poslanecké sněmovny dostane.

  Zde je uveden do stavu věcí jsoucích - "držet hubu a krok". Pravidelné semináře rétorických cvičení a schůze parlamentních klubů vytvoří figuru noblesního "demokrata", na kterého je potom potěchou se dívat třeba při záznamech z jednání Poslanecké sněmovny. V ní "demokratický" politik celé roky sedí a kouká, občas hlasuje - většinou ani neví o čem - a pak se zlobí, že on ne, že on mačkal ten druhý knoflík. Vyjma hlasování o zvyšování platů poslancům - to se kupodivu všichni trefí napoprvé.

  Občas promluví před ostatními stejně vnímavými poslanci, aby vykázal nějakou aktivitu, a aby volič nedůvěřivě nekroutil hlavou, za co že to "demokratický" politik bere přes sedmdesát tisíc měsíčně. Že jeho projev, pokud zrovna nenapadá jinou hašteřivou "demokratickou" stranu, nikoho nezajímá, je vidět z věčně unuděných, ospalých výrazů "elity národa", kde jen noviny, mobil nebo notebook vnášejí trochu života do těch jinak věru politováníhodných tváří.

  Bohužel - na co "demokratický" politik opravdu není připraven, je starost o budoucnost voliče. Zde už program domovské parlamentní strany nemá váhu, zde už rozhodují peníze a vliv těch "nahoře".

  A tak parlamentní loutka schvaluje zákony objednané mocnou nadnárodní lobby, ať už kapitalistickou, či sionistickou. Vlastně je to jedno - obě dvě jsou spolu provázané pupeční šňůrou etnické soudržnosti. Obě dvě se k "demokratovi" dostanou skrze členy zednářských lóží, kde tyto návrhy zaznívají poprvé. "Bratři zednáři" je následně navrhují na schůzích poslaneckých klubů, či je neformálně "tichou poštou" protlačují k těm "správným" osobám.

  Občan se pak nestačí divit, co za nepochopitelné zákony a nařízení od "demokratických" politiků slyší a nechápe, proč mu "demokrat" stále podráží nohy. Ale není mu nic platná zloba, protože "demokratický" parlamentní systém slouží jen kapitalisticko-sionistické lobby a občan - výrobní jednotka kapitalismu - má svou nepatrnou cenu pouze před volbami.

  To, co občanovi už nikdo neřekne - protože to v zájmu nadnárodní lobby není - je osud jeho budoucnosti i budoucnosti jeho domova. Bílý občan v Evropě ještě stále nechápe nadcházející katastrofu, kterou pro něj kapitál-sionisté chystají. Ti s ní naopak počítají bezpečně, proto se na ni už dopředu připravují.

  O co kráčí. Bílý občan netuší, že přes svou nevůli se už stal pevně součástí globálního kapitalistického Systému, který pro klid a výkonnost vlastního podniku přizpůsobí globální politické a sociální podmínky tak, aby kapitál-sionistům plně vyhovovaly. Běloch se dnes ocitl ve firemním hodnocení podniku jako problémový pracovník s velkou mírou individuality, vzpurnosti, a s ohromným potenciálem nebezpečnosti pro vedení podniku. Nadto rozkládá morálku pracujících otroků v rukou kapitál-sionistů.

  Kapitál-sionista bělocha propustit nemůže, protože ten by se mu vzepřel a mohl by ohrozit chod podniku. Zabít ho hned také nemůže, protože by to vypadalo, že se mstí za více jak šedesát let starou vzpouru proti managementu podniku. Zaměstnávat ho ale s jeho nebezpečnou mentalitou také nechce. Jak z toho ven? Postupným "odklizením z očí" ostatním zaměstnancům.

  Zatímco do Evropy tahá "demokratický" politik - loutka v rukou kapitál-sionistů - nové a nové imigranty, regiony "třetího" světa jsou imigrací zcela nedotčeny. Vše v zájmu kapitálu.

  Zatímco potraty v Evropě jsou "demokratickým" politikem plně podporovány, jsou to v drtivé většině jen bílé ženy, kdo tento zákrok podstupuje. Na druhou stranu - je to opět "demokratický" politik, který vyzývá k záchraně dětí z "třetího" světa, k jejich neustálé podpoře. Stejně aktivní a nákladné podpory se bílé evropské dítě nedočká. A nesouhlas s potraty je "demokraty" brán jako výraz extremismu. Vše v zájmu kapitálu.

  Zatímco bílý člověk na nátlak "demokratického" politika musí u sebe doma respektovat tradice příchozích imigrantů, imigrant tradice bílého člověka respektovat nemusí. Což mu musíme odpustit - je na nás vyžadována tolerance k jejich chování a každé naše pozvednutí obočí je označeno za projev primitivního rasismu. Vše v zájmu kapitálu.

  Zatímco je Evropa zatím plná schopných a vzdělaných bílých lidí, zůstávají zde po studiích studenti z "třetího" světa. Z "třetího" světa, kde doktor nebo učitel je zcela nedostatkovým zbožím. Proč? Vše v zájmu kapitálu.

  Zatímco velké procento imigrantů z "třetího" světa žije ze sociálních dávek státu, které platí bílý evropský daňový poplatník, je to zase jen bílý Evropan, kdo je postrkován k vyššímu pracovnímu nasazení - na úkor pohodlného života imigrantů. Vše v zájmu kapitálu.

  Protože ani toto nepřesvědčí nedůvěřivé bílé Evropany o jejich již naplánované budoucnosti, přidám poslední fakt.

  Imigrace do bílého teritoria je černým bahnem, které bude postupně zaplavovat naše města, ulice, domy. Bílí to dnes řeší vystěhováním se z uličních bloků, ze sídlišť - mimo aglomeraci - do satelitních městeček. Ale černé bahno se nezastaví a postupně zaplaví i tato útočiště. Bílí utečou do vesnic, do lesů, kde budou stavět nové domy, ale černé bahno se jednou dostane i tam.

  Bílý člověk, i když si to nechce přiznat, dnes utíká před realitou do soukromí, kde chce žít svůj život podle evropského normálu, mimo úděsnost dnešní doby, mimo dosah černého bahna. A marně se domnívá, že tomuto bahnu uteče, že se mu schová. Není tomu tak.

  Bílý člověk má zmizet z povrchu země, a pokud nepovstane, zahyne. Zahyne v zájmu kapitálu.

  "Demokratický" politik proti tomu nic neudělá, protože "demokratický" politik proti tomu nic dělat nemá. Proto má svou nezbytnou "poslaneckou imunitu", která ho zbavuje zodpovědnosti za jeho politickou činnost. Židokracie. Nic víc.

  Pokud se nechceme utopit v černém bahně a splnit sen kapitál-sionistům, postavme se na odpor! Pokud chceme zachránit budoucnost bílého evropského člověka, musíme vybudovat z Evropy pevnost. Pevnost Evropa - jediná záchrana bílých Evropanů.

  Tomuto cíli je třeba podřídit vše. Ještě není pozdě. Ještě máme naději na záchranu. Pevně v to věřím! Evropský člověk bude opět svobodně dýchat a zbaví se jha otroctví kapitalismu. "Demokratický" pohůněk kapitál-sionistů nám už nebude vrážet kudlu do zad - utopí se sám v černém bahně za hranicemi naší pevnosti jménem Evropa!

Kamarádi a kamarádky - ODPOR !

  
  
Zajímavé video zde:
  

  
  
  

  Je to celkem úsměvné, když to jsou ve většině právě oni, kdo tvrdí s takovou jistotou, že "nácek" nic neví a o nic se nezajímá, nemá žádné historické ani politické znalosti.

  Nevím, zda informace na mých, a desítkách dalších stránek, jsou výsledkem vysedávání v putice a boucháním půllitru o stůl. Nevím, zda pátrání po historických a politických souvislostech současného marasmu naší doby je projevem mentální zaostalosti člověka s neukončenou zvláštní školou.

  Ale popravdě - to, co trápí devadesát devět procent našich nežidovských odpůrců, není idea nacionálního socialismu. Je to jejich vlastní nevědomost.

  Kdo jiný by se neustále ptal, co nám stále vadí na tom, či onom?! Proč děláme tu strašnou chybu - jdeme proti lžím, vybočujeme z davu, nechceme být slepými a tupými ovcemi?!

  Ale nezlobme se na ně za to! Nejhorší, co může NS aktivista udělat, je nadávat a urážet tyto lidi! Oni za to nemůžou. Jeden rakouský malíř se těchto lidí ve své knize zastal: "Jen hlupák a blázen dokáže zatratit oběť, zná-li obrovskou sílu a moc, vynaloženou na otrávení této oběti."

  Pokud chceme, aby se pravda šířila, v žádném případě nám k tomu nepomůže primitivní nadávání a nadřazování se. To je projevem slabocha.

  Lidé, kteří jsou den za dnem, prakticky od narození, vystaveni neustálému vyplachování mozku židovskými lžemi, nenesou za toto zodpovědnost. Naopak - jsme to my, národně a sociálně smýšlející aktivisté, kdo nese plnou zodpovědnost za to, zda národ a evropská civilizace zmizí v propadlišti dějin, či nikoliv.

  Myslím si a pevně doufám, že doba planých řečí je za námi. Naříkání, jak lidé nepřemýšlí a neposlouchají, musí být minulostí.

  Jsme to MY, kdo musí jít příkladem, jsme to MY, kdo musí šířit naše velké myšlenky. Nikdo jiný to za nás neudělá.

  Dokažme lidem, že idea hrdého a ušlechtilého ducha evropského člověka, nespoutaného okovy židokratického Systému, nezahynula. Že peníze, ubohost a faleš nejsou středobodem vesmíru. Dokažme jim, že myslíme skutečně vážně naši národní a sociální revoluci v myšlení a jednání člověka!

  Kamarádi a kamarádky! Ti, kterým opravdu leží na srdci budoucnost národa a celé Evropy! Buďme aktivní! Šiřme naše ideje! Pouštějme se znovu a znovu do diskuzí s obelhanými a žido-bolševickými lžemi zaslepenými lidmi! Vysvětlujme, dávejme příklady, nenechme se zatlačit do kouta!

  Naše myšlenky jsou ztělesněním přírodních zákonů a příroda je pramen naší existence. Proto je pravda věru jen a jen na naší straně!!! Vzhůru do boje!

Buď aktivní!   Buď aktivní!   Buď aktivní!

  Dělnická strana byla rozhodnuta na včerejší den uspořádat kulturně-politický mítink, Den svobody. Pronajala si za tímto účelem místní letní kino Širák a teoreticky již nic nebránilo tomu, aby se akce mohla uskutečnit.

  Opravdu jen teoreticky, jelikož, jak jsem zmínil, žijeme v židokratickém systému. Tento systém se vyznačuje hysterií, kterou spustí jakákoliv zmínka o možnosti svobodného vyjádření lidí, kteří židokracii a jejímu zhoubnému vlivu na člověka ani trochu nefandí.

  Pod tíhou hysterie, kterou prakticky vždy spustí sionisticko-židovská klika patronů tohoto režimu, můžeme vidět, kterak se horlivý úředníček chápe všech možností, aby utišil zlobu křivonosého konglomerátu, který by ho mohl za "laxnost" připravit o místo a navíc ho ještě vláčet kanálem. Za to, že by se snad chtěl zachovat demokraticky a podle platných zákonů ČR.

  Úředník tedy bleskurychle zasáhl, a vypověděl smlouvu nájemníkům letního kina Širák. Sláva! Zachránili jsme demokr.., pardon, ŽIDOKRACII !

  Židokracie je však skutečnou tragikomedií. Navíc klopotná byrokracie tohoto systému, kde nikdo z úředníků ani neví, co má vlastně dělat, může člověka pouze rozplakat nebo rozesmát. A to se stalo i včera.

  Opozice uzavřená za plotem kina Širák, za přítomnosti policie, by strávila odpoledne vyslechnutím si věcných projevů a poslechem hudby. Nikdo by nepřekračoval zákon a vše by proběhlo v naprostém pořádku, navíc by se "normální" veřejnost přes kordon policistů patrně nedostala a neměla by možnost vyslechnout si "nebezpečné" myšlenky - tedy ty o svobodě ducha a rozumu.

Jenže to by trucovitá dušička dětinské židokracie nepřenesla přes srdce!

  Celé odpoledne v Hradci proběhlo tedy úplně jinak. Místo aktivistů odklizených lidem z očí za plotem letního kina prošlo městem zcela veřejně několik stovek mladých lidí, měli možnost oslovit obyčejné občany a opět vyvrátit židovskými sionisty šířený mýtus o nebezpečnosti těchto akcí a jejích návštěvníků.

  Tragikomičnost židokracie se tedy projevila. Byli to nakonec právě sionisté, kterým zůstaly jen otevřená ústa a oči pro pláč. A svobodný, na mainstreamu nezávislý člověk, se musel od srdce zasmát dalšímu kotrmelci tohoto Kocourkova - vlk se zase nenažral a pomyslná koza opět zůstala celá!

  Děkuji všem kamarádům a kamarádkám, kteří se včerejší akce zúčastnili. Kteří se nenechali odradit hysterií pro-režimních komediantů a jejich totalitními praktikami. Kteří ukázali, že myšlenka odporu proti zhoubnému židokratickému systému už plně zakořenila a jen roste.

  Děkuji všem, kteří dali přednost aktivismu před vlastním pohodlím a ubránili svou odhodlaností smysl celé včerejší akce - Den SVOBODY !

Odpor! Odpor! Odpor!

! AKTUALIZACE 15.08. !

  Blíží se sobota a s ní i všemi očekávaný mítink Dělnické strany a svobodné mládeže, nazvaný Den svobody. Kulturně-politické odpoledne, kde se rozhodně nesejdou příznivci a sympatizanti současného židokratického Systému.

  To se samozřejmě stalo trnem v oku civilním ochráncům zákona a totality, kteří stále bdí nad politickou korektností této doby. Ano, sionističtí Židé. Po aktivitě Židovské obce Praha v souvislosti s listopadovou demonstrací odpůrců války v Iráku a Ligy proti antisemitismu brojící proti březnové demonstraci v Plzni za svobodu slova, se nyní vyhoupla ze stínu třetí pro-sionistická formace - Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých.

  Stejně jako v prvních dvou případech, i nyní židovští sionisté zuřivě orodují u české politické elity, konkrétně přímo u prezidenta. Prý jak je možné, že ještě po tolika letech židokracie se odváží sejít pár středoevropských gojímů - a to dosud zcela drze nepodporujících tento Systém - a ještě k tomu právě kdesi ve Střední Evropě. Vždyť žádný Žid z Izraele nikomu povolení nedal!

  Sionista se opět nemůže zbavit pocitu, že i mimo Izrael by měl sám rozhodovat o právech jiných občanů. A že je to on, kdo nám, lidem středoevropské krve, bude povolovat nebo zakazovat možnost svobodně se sejít.

  Je to nedávno, kdy v médiích proběhla aféra v souvislosti s antisemitismem. Sionističtí Židé - kdo jiný - při svých nevázaných oslavách teroristického a fašistického státu Izrael, narazili na jistá dvd. Na nich kupodivu nikdo Izrael nechválil - naopak se prý zaraženým Židům naskytl pohled na realitu, kterou se samozřejmě oni snaží před světem stůj co stůj ututlat.

  Poté, co zjistili, že dvd dostal také nemalý počet místních českých občanů, ztropili scénu a vše označili za podlý antisemitismus a že zvažují podat trestní oznámení. Proč ne, jsou to Židé a kritika proti nim je samozřejmě vždy nezákonná. Zajímalo by mě, zda stejně aktivně budou bránit práva Iránu, až jejich židovští příbuzní z Izraele budou podobná videa šířit zase o této zemi, tak jako už několikrát.

  Sionisté tedy stále nikoho u nás nenechávají na pochybách, kdo zde má být pánem a kdo má rozhodovat o tom, co smíme a co ne. Necháme se tedy překvapit, jak obě kauzy dopadnou. Zda kritika Izraele je opravdu antisemitismem a jak pan prezident zareaguje na demokratické cítění našich židovských spoluobčanů..

Všem ostatním přeji hezkou sobotu!

Aktualizace 15.08. :

  Dnes hradecká radnice vypověděla smlouvu kinu Šerák, kde se akce Den Svobody měla uskutečnit. Sionisté si tedy svou podmínku - zakázat akci za jakoukoliv cenu - vydupali, a prakticky potvrdili syrovou skutečnost, jak jsem ji zde už tolikrát nastínil. Žijeme v totalitě zvané ŽIDOKRACIE ! Nežijeme, a ani nikdy jsme nežili v demokracii, jak se nám Židé a jejich poskoci snaží neustále vtloukat do hlavy! Víc důkazů již není třeba. Sionistický Žid drží pevně vládu v této zemi.

Ale my jsme neprohráli! Nás už nic nezlomí! Kamarádi a kamarádky - do boje!
Dnes započala cesta, na jejímž konci se skví naše vítězství!

ODPOR! ODPOR! ODPOR!

  Autoři se zaměřili na americkou politiku vyhlášenou prezidentem Bushem po útocích z 11. září - tažení proti terorismu. Hned první obětí byl Afganistán, přestože jakékoliv důkazy o spojitosti vůdců této země se zkázou Světového obchodního centra chybí.

  Celý "demokratický" aparát USA se mávnutím proutku proměnil k nepoznání. Ihned bylo z kanceláře ministra obrany Donalda Rumsfelda vydáno nařízení o nové strategii vyslýchání zadržených vězňů. Systém, zvoucí se demokratickým a lidsky-právním a tvářící se jako beránek, povolil tzv. "nekonvenční metody", sloužící k rychlejšímu přiznání zajatců, domnělých teroristů.

  Pod patronátem USA začala vznikat v obsazeném Afganistánu vězení, kde byste i jen domnělý náznak demokracie hledali bezúspěšně. Nelidské týrání a brutalita, spojené s úchylnými libůstkami ochránců "demokratického" Systému, byly s velkou parádou rozšířeny o dva roky později i do další obsazené země - do Iráku. I ten se stal obětí "demokracie", a i jeho lid dostatečně pochopil, jak sladká je ona importovaná "svoboda"..

  Dokument opět potvrdil mé smýšlení o současné politické frašce na téma "svoboda" a donutil mě k napsání tohoto článku. Co tedy z obsahu plyne?

  Pokud se současný Systém chlubí svou rádoby demokratičností a svobodou, proč užívá metod, které vyčítá dnes a denně jiným? Mám teď na mysli nacionálně-socialistické Německo, przněné ve všech mainstreamových médiích, ale i jiná historická politicky nekorektní období.

  Pokud další slavný výkvět "demokracie a svobody", srostlý krví i penězi s USA - mírumilovný stát Izrael - užívá ještě netaktnějších metod k udržení vlastního blaha i blaha svého obřízlého lidu, navíc za chvalozpěvu téměř všech Židů z celého světa, proč mluví o nacionálně-socialistickém Německu jako o "největším zlu, které kdy postihlo lidstvo"..? Paralela s Izraelem nabízí premisu, předpoklad, že stejně tak může být největším zlem postihnuvším lidstvo i sionistický Izrael, na základě neustálého terorizování Palestinců a vlastní agresivně-zahraniční politiky.

  Aktéři "tvrdého postupu" proti teroristům ve jménu "svobody" tedy konají dnes obdobně, jako jiní a jindy; jen to zvou "oprávněným jednáním".

  Dnešní vlády v touze po míru legalizují sledování občanů na ulici pomocí kamerového systému, odposlouchávání, přísnější kontroly v určených zónách, hlasují pro nedemokratické praktiky státního aparátu, schvalují nekonvenční metody práce bezpečnostních složek. Diktatura a teror nastupuje, stále však skrytě, pod rouškou "demokracie".

  Německo se také chránilo. Také používalo na svou obranu nekonvenčních metod. Ale za líbivý přívlastek "demokratické" se nikdy neskrývalo. I přesto stál prakticky celý německý národ za Hitlerem; ke štěstí nepotřeboval vtíravou faleš židokracie. Kolik procent národa stojí v současnosti za politickými loutkami "demokracie", jako je Bush, Brown, Sarkozy, Topolánek? Kolik procent lidí stojí dnes v západním světě zcela oddaně za svou vládou?

  Kam směřuji.. Boj nacionálního socialismu ve jménu svobody byl zcela jiný než ten současný. To je třeba mít stále na paměti. Politika nacionálního socialismu byla postavena jednoznačně na potřebách národa a státu. Ona "svoboda a demokracie" současnosti je však pouhým hadrem, zakrývajícím hnilobný zlořád vládnoucího kapitalismu a pokusu o New World Order, Nový světový řád.

  Politici západního světa prskají hesla o svobodě a demokracii, přitom je to hodnota kapitálu, který je středobodem jejich skutečného zájmu. Peníze, zlato, cenné papíry, nemovitosti. To je to, zač dnešní politik bojuje. Za jeho vlastní kapsu, za jeho plné břicho.

  Každý tedy správně tuší, že obrana jeho rodiny a jeho domova není prioritou dnešního politika. Každý správně tuší, že to je bezcitný žido-zednářský Systém, motor kapitalismu, kterému je politik zcela oddán a jehož zájmy staví nade vše, včetně jeho pomíjivých hodnot.

  Snad i každý člověk časem jednou zjistí, že ona proklamovaná "svoboda a demokracie" je jen bezcennou nálepkou, bezduchou frází, která zmizí společně s posledním přisluhovačem tohoto skutečně "největšího zla, které kdy postihlo lidstvo"..
  
  
Video zde - o co jde Židy řízené "politické elitě" současnosti..(demokracii v tom nehledejte)
  

  
  
  

Широко движение от участници и организации призовава всички хора да се присъединят към действията срещу мащабното наблюдение, провеждано от правителства и бизнес компании. На 11 октомври 2008 г. всички заинтересовани в цяла Европа да излязат на улиците под мотото “Свобода, а не страх 2008″. В много европейски столици ще има различни мирни демонстрации, от протестни походи до партита.

Източник: svobodata.org.

Можете да подкрепите инициативата, като си купите тениска "Аз не съм терорист", а и като я носите. Приходите от тениските ще отидат за развитие на иницитивата.

Чл. 38 Никой не може да бъде преследван или ограничаван в правата си поради своите убеждения, нито да бъде задължаван или принуждаван да дава сведения за свои или чужди убеждения.

Чл.39 (1) Всеки има право да изразява мнение и да го разпространява чрез слово - писмено или устно,чрез звук, изображение или по друг начин.

Напоследък интернет пространството стана много тясно.Особено за блоговете,а още по-особено за тези,които пишат свободно ЛИЧНОТО си мнение.Дали е полиция, дали просто саботажи на блоговете, но ето че се стигна дотам да се нарушава самата конституция.Ако имаш различно мнение -нямаш свобода.Изглежда в България законността е с двоен стандарт, а още повече ,че тя самата нарушава конституцията.Що за безобразие? Не, спрях да се питам. Няма смисъл да се питам.Още повече когато отидох в националното радио преди три седмици.За едно предаване, няма да кажа името, като темата беше за Израел и Палестина.Преди началото водещият ми каза да не споменавам "палестинска катастрофа", тъй като ръководството на БНР така казало...Е човека беше бесен от налудничавата цензура,както и аз.Честно казано -побеснях.

Както и да е -предаването мина , но блоговете остават.Преди няколко дни попаднах на статия в mishef.com за една кампания, която има за цел да се противопоставят авторите на блогове и изобщо на сайтове в интернет на тази целенасочена цензура във всяка тематика.

Инициативата е на "Свобода ,а не страх" . Ето за какво става дума:

Голямо движение от хора и организации призовават всеки да се присъедени към европейкия ден за протест срещу тоталното наблюдение от страна на правителствата и бизнеса. На 11 октоври 2008 във всички европейски столици по едно и също време ще бъде дадено началото на събитията и протестите под наслов "Свобода, а не страх". Мирни действия за една по-човешка Европа.

Впечатлен съм от тази инициатива и я подкрепям безусловно.Като автор на блог за нещо, което не е много добре прието аз имам нужда от свобода на словото.Това е начинът ми да популяризирам културата на арабите.Ето защо инициативата попада точно в моите идеи.

Аз добавих своя банер, добавете и вие в своите сайтове:

Kje so bili in kam gredo? Koga so videli? Kaj vse že doživeli? So jo videli pri koči? Ga bodo pozdravili med potjo? Bodo navdihnili še koga?

Polno oblakov. Velikih, majhnih, vsi pa tako beli. Bili so svobodni.

Rada bi bila oblak.

 

[caption id="attachment_304" align="aligncenter" width="449" caption="...za trenutek sem se jih dotaknila."][/caption]

Но, Прага затянула своими волшебными запахами и запутала извилистыми улочками и я ничего не хочу говорить) И когда мы сидели в офисе Радио Свобода я также молчал. Я просто рад был увидеть этих людей. Это радио я слушал еще много лет назад и мог узнать его даже по паузам в эфире, настраивая приемник на волну. Сейчас все трансляции приходят ко мне через рсс-каналы, и это удобно и правильно, но не хватает атмосферы, той неповторимой атмосферы что есть только на russian service, не в обиду другим редакциям RFE/RL. Как было приятно услышать сквозь треск и шум старенького гетеродинного неизменные позывные и ..."Liberty Live - свобода, в прямом эфире".

Chtěl bych vidět solidárnost západních politiků s Tibetem, pokud by neměl zednářskou vlajku 13.dalajlámy - svobodného zednáře, a pokud by i ten dnešní nebyl svobodným zednářem. Chtěl bych vidět solidárnost západních politiků s Tibetem, pokud by celý čtyřicetiletý nezávislý Tibet nebyl vazalem Spojených států, které řídily i jeho povstání proti Číně v 1959. Chtěl bych vidět solidárnost západních politiků s Tibetem, pokud by byl pod okupací Židů. A to by mu určitě nehrozilo jen uzavření buddhistických škol... SVOBODU PALESTINĚ !

Video zde

The Stranger within my gate,
He may be true or kind,
But he does not talk my talk—
I cannot feel his mind.
I see the face and the eyes and the mouth,
But not the soul behind.

The men of my own stock
They may do ill or well,
But they tell the lies I am wonted to,
They are used to the lies I tell.
And we do not need interpreters
When we go to buy and sell.

The Stranger within my gates,
He may be evil or good,
But I cannot tell what powers control—
What reasons sway his mood;
Nor when the Gods of his far-off land
Shall repossess his blood.

The men of my own stock,
Bitter bad they may be,
But, at least, they hear the things I hear,
And see the things I see;
And whatever I think of them and their likes
They think of the likes of me.

This was my father's belief
And this is also mine:
Let the corn be all of one sheaf—
And the grapes be all of one vine,
Ere our children's teeth are set on edge
By bitter bread and wine.

On definitions of love/love lost-- today in my world lit class we were discussing Oates' riff on Chekhov's "The Lady With the Pet Dog," and the discussion reached a 'conclusion' that deepest, true love only exists when one self no longer needs the other self, understands the separateness of identity, yet loves the other more than his/her own self, or at least one's "self-sorrowing pity." Pretty hard to disagree with, but interesting in terms of the bliss specifically of union.

Walcott, in "Blues": "Still, it taught me something about love. If it's so tough, forget it." [something to chew on]

Svoboda, "Do Machines Bleed?": "So they talked and talked/ and the talk ended up being/ more than the mermaid, more than/ a story enchantment,/ the way the talk of love/ transforms itself from an ache into the soft flip of a fish/ coming aboard."

I love that little fish.

Lastly, on love/time (I think specifically of David O.'s poem), Anne Carson: "perhaps the hardest thing about losing a lover is to watch the year repeat its days." -- "The Glass Essay" (beautiful.)

Here are the crazy Baubo figurines from Turkey:

ps: If you're having trouble figuring out where to log in so as to be able to start a post, click the link "This blog @ Wordpress.com" at the bottom left. cheers.

Za ne poučene: Slika prikazuje ponudbo internetnih ponudnikov (Siol, Arnes, T-2 ipd.), ko bodo lahko filtrirali podatke glede na vsebino (Zanekrat so vsi paketki povsem enaki. oz. naj bi bili). Slika pove več ko 992 besed zato premislite in počakajte na naslednji esejčič!

via BoingBoing

Strýc František svou moc, díky svému křesťanskému vychování, nezneužíval. I když jej dodnes podezřívám, že u těch, kteří jej oslovovali „soudruhu“, snad i zaváhal. A vím bezpečně o jeho averzi vůči nafintěným paničkám. To je takříkajíc stvrzeno protokolárně.

Onoho rána strýc František pospíchal z pracovní porady ke svému jako vždy naleštěnému a hasičáky maximálně naloženému stejšnu na dvoře. Tuhle poradu mu byl čert dlužen! I on měl své plány. A tu, když už startoval, k jeho vozu přispěchala ředitelova sekretářka a už z dálky na něj mávala. Otevřela dvířka po opačné straně, a už měla jednu dlouhou a štíhlou nožku uvnitř, když zašveholila: „Soudruhu, vy jedete do Třince, že? Tak se svezeme spolu.“

Je záhodno podotknout, že to byl vůz soukromý, a podnik mu pouze platil za benzín. Za opravy už ne. O pasažérech ve smlouvě nic nestálo.
„Vypadněte,“ řekl tiše, ale velice zřetelně strýc. Krasavice strnula.
„Co si to dovolujete?“ vyrazila pak ze sebe, ale neodvážila se dosednout. Jen tak stála, shrbená, s jednou nohou uvnitř, jak ta chytrá horákyně. Ve velice zranitelné pozici.
„Vypadněte, nebo vám ty hnáty polámu,“ řekl stejně věcně strýc a nahnul se přes sedadla ke klice dveří. V okamžiku, když je přibouchl, stačila ucuknout.
Když odjížděl, rozkládala rukama a něco vykřikovala.

Uháněl po silnici a sledoval provoz. Strýc neměl rád ještě jednu kategorii lidí: policajty. Ty od dopravky. Stávalo se, že jej během směny kontrolovali i sedmkrát. Jen aby uslyšel: “Vše v pořádku, můžete jet!“ Jak jinak. Strýc František byl pedant.

Těšil se na druhou část dne. Po jedné návštěvě podniku v Třinci měl jet do Beskyd. Každý jiný by na to nadával, ale strýc se zálibou zaparkoval pod některým vrcholem, naložil jeden nebo dva přístroje do rance, a pak už šlapal do vrchu k turistické boudě. K čertu s plánem, k čertu s tabulkami! Kochal se pohledem do údolí, dýchal čistý horský vzduch, proháněl plíce a svaly, užíval si aspoň na pár hodin svobody ode všeho, co zanechal v podnicích a na silnicích tam dole!

Když zpozoroval před sebou šestsettrojku, jedoucí klikatě po celé šíři vozovky, nepřestal snít. Vůbec se nezměnil – jeho tvář si zachovala svůj úsměv, jen pevněji sevřel volant, zapřel se do něj a zvedl kolena vysoko, vedle volantu, skoro až k bradě. Když se srazili, náraz utrhl celou přední část a vrazil mu motor až pod sedadlo. Strýcovy paže zavzdorovaly, ale ne nadlouho, ve zlomku vteřiny praštil tváří do volantu. Ale žil. A nohy měl celé.

Vykulil se z kabiny, vyskočil na nohy a v šoku doběhl do oraniště. Tam se sesypal, a než ztratil vědomí, uslyšel hukot požáru. Hořel benzín šestsettrojky, která, jak známo, měla nádrž ve předním blatníku. Hořlavina vyšplíchla na jeho vůz, ba i na asfalt kolem.

Po pár dnech se objevil v dílně. Přijel autobusem, a mimo monoklu pod okem jak ze rvačky v hospodě na něm nebylo nic znát. Chlapi ustali v práci a dívali se na něj jako na přízrak. Viděli tu spoušť v novinách. Rozmázlo se to, ale o tom, kdo v oné šestsettrojce jel, nebylo ani zmínky.

Šéf mu nabídl sklenici vody. Strýc od šéfa nikdy nic jiného nepřijal. Vlastně mu ji přinesla sekretářka, ta dlouhonohá krasavice, na tácku spolu s kávou pro šéfa. Pohlédla na svého nadřízeného a zůstala nerozhodně stát. Ten jí pohled povzbudivě opětoval.
„Díky, pane Františku,“ špitla.
„Ehm,“ zachrčel strýc a rozpačitě si sáhl na uzel kravatky.