V obou případech jsme měli štěstí na počasí, v červenci opravdu veliké, protože ještě dvě hodiny před představením spláchl Prahu velký lijavec. Na vlastní představení pak už bylo naštěstí krásně. V obou případech jsme měli i dobrá místa. V červenci jsme zvolili levnější patnáctou řadu, teď v srpnu jsme si připlatili za řadu devátou.

Podívám-li se zpětně na obě hry, mohu s klidem konstatovat, že obě představení splnila mé očekávání. Obě byla dostatečně svižná a herecké výkony na velmi slušné úrovni – to potěšilo zvláště u „Komedie omylů“, která se nemohla zaštítit tolika zvučnými jmény jako druhé představení. Osobně se mi asi více líbilo „Jak se vám líbí“, ale vítězství je to těsné ;-) . Pro letošek tak pro mne slavnosti skončily. Budu se těšit zase za rok.

Ne, opravdu jsem se nezbláznil ;-) . A opravdu to není tak, že bych si víkend na Šumavě nedokázal zorganizovat sám. Jenže... :-) Přítelkyně kdesi přišla k dárkovým poukazům cestovní kanceláře Tomi Tour v celkové hodnotě 4 000,- Kč (nějaký bonus v práci či co). No a když vám někdo daruje čtyři tisícovky, bylo by škoda je jen tak vyhodit. Původně jsme si říkali, že bychom si za poukazy koupili letenky a udělali si víkend třeba v Paříži nebo nějakém jiném pěkném městě, ale ukázalo se, že dárkové šeky nejde na nákup letenek použít :-( . Už jsem si zoufal, že poukazy (platné jen do konce letošního roku) přijdou vniveč, když jsem si na stránkách Tomi Tour všiml, že organizují i dovolené v Čechách. Tedy - organizují - to je trochu silné slovo :-) . Kancelář vám prostě je schopna zarezervovat pokoj v jednom z pár smluvních hotelů někde v Čechách nebo na Slovensku (třeba na Šumavě je to asi sedm hotelů) a o vše ostatní (včetně dopravy) už se musíte postarat sami. Jelikož jsme letos už na Slovensku byli, padla volba na Šumavu. Po náročném ;-) výběru volbu vyhrál hotel Vydra v Srní. Cestovce jsme odevzdali poukazy a navrch tři stovky a na oplátku jsme získali pobyt ve zvoleném hotelu od čtvrtka do neděle – a, uznejte, prodloužený víkend na Šumavě v celku slušném hotelu za bratru tři stovky je opravdu slušná nabídka... takže pohodička ;-) .

Ve čtvrtek jsem si tedy vzal po obědě v práci volno a odpoledne jsme vyrazili do šumavských hvozdů. Ten den nám počasí ještě přálo. Říkám ještě, protože dál bude bohužel hůř :-( . Cestou jsme se stavili na hradě Rabí, vyzkoušeli zde střelbu z luku a kuše a v pozdním odpoledni pak dorazili do hotelu. Tady nás čekalo příjemné překvapení, protože tu byli ubytovaní naši známí. Večer tak proběhl ve znamení dobrého pití a drobného hazardu ;-) .

Bohužel, v pátek se počasí rozhodlo ukázat nám svou nevlídnou tvář. Nebyl bych to však já, abych se nechal otrávit :-) . Vždycky říkám – jaký si to uděláš, takový to máš – a počasí na to nemá vliv. Původně jsme měli v plánu udělat si během víkendu pár výšlapů a dát si trochu do těla, ale vzhledem k počasí jsme realizovali plán B. Ráno jsme se zastavili v Sušici, pořídili slušivé pláštěnky a jali se objíždět hrady v okolí. Zámek v Hrádku u Sušice je sice moc pěkný, ale bohužel zavřený.

To Velhartice už byly naštěstí otevřené. Absolvovat tu můžete celkem tři okruhy – ten po hradě sice není úplně vhodný za deštivého počasí, ale s trochou tolerance se zvládnout dá ;-) . Promítání a zámek už jsou na počasí nezávislé (ale v zámku se zase nesmí fotit :-( - co to sakra je za dementní pravidlo na většině zámků v Česku? :???: ).

Další zastávkou se stal Kašperk. Vzhledem k tomu, že od parkoviště je k hradu třeba přeci jen urazit kousek cesty, deštivý den není úplně ideální čas na prohlídku, ale - na druhou stranu - v pláštěnce to nebyl problém. Ostatně, to že bylo deštivo, mělo jednu velkou výhodu, na jinak placených parkovištích se evidentně nechtělo nikomu sedět, takže byla zdarma ;-) . Jak jsem řekl, déšť sice není při návštěvě Kašperku příjemným společníkem, ale dá se snést. Co vadilo víc, byla děsivá mlha :-( . Takže návštěva hradu byla poněkud přízračná :twisted: . I tak ovšem stála za to :-) .

Večer se opět nesl ve znamení mírného hazardu a ostřejšího pití ;-) . Prozradím jen, že mám evidentně štěstí v lásce ;-) . V sobotu ráno jsme se nanovo probudili do deštivého dne. Plán B se tedy opět stal hlavním plánem dne. Dopoledne jsme si pro zahřátí dali turnájek v ping pongu a pak jsme vsadili na divokou kartu a rozhodli se navštívit hrad Klenová, o jehož existenci jsme do té doby neměli ponětí. A sázka se vyplatila. V Klenové totiž najdete opravdu působivou zříceninu hradu spolu s méně působivým, ale i tak zajímavým, zámkem.

Po návštěvě Klenové jsme znovu zamířili do Sušice. Tentokrát bylo naším cílem zdejší muzeum s unikátním betlémem, který vám každou hodinu ukáží v pohybu.

V podvečer se počasí konečně umoudřilo a přestalo pršet. Byl čas nazout pohory ;-) .

Auto jsme zaparkovali v Prášilech (už sice nepršelo, ale bylo pořád dost hnusně, takže opět zdarma) a s krátkou zastávkou ve zdejší botanické zahradě jsme zamířili k Prášilskému jezeru. Dík relativně pozdnímu času a nejistému počasí jsme u jezera byli úplně sami a mohli si tu v klidu vychutnat podvečerní pohodu. Jen nás moc mrzelo, že jsme neměli nic k jídlu pro zdejší loudivé kačenky ;-) .

Večer v hotelu jsme si pak dopřáli na rovnou hodinku saunu. Jó, to se to pak krásně spalo ;-) .

Neděle byla naším posledním dnem na Šumavě a počasí se konečně trochu umodřilo. Po obloze sice sem tam přeplul tmavý výhružný mrak, ale jinak bylo vcelku hezky. Ráno jsme tedy vyrazili na krátkou procházku po okolí hotelu...

... a následně, po zvážení všech pro a proti, jsme se rozhodli pro návštěvu rozhledny Poledník – k cestě jsme ale nezvolili cestu přes Prášilské jezero, anžto jsme jej navštívili včera. I tak ovšem od parkoviště k Poledníku absolvujete trasu dlouhou 10,5 km a překonáte převýšení 425 m.

No, zpátky z Poledníku na parkoviště by to logicky mělo být také 10,5 km :-) , že? Jenže, to by člověk nesměl mít přítelkyni ;-) . Ta totiž nemohla z hlavy pustit kachničky od Prášilského jezera, které jsme museli předchozího dne zklamat. Takže na zpáteční cestě z Poledníku mě “donutila” udělat odbočku právě k Prášilskému jezeru a ty malé potvory ;-) nakrmit rohlíky, které ráno bůh ví kde splašila :shock: . No, byly to dva další kilometry pochodování navíc, ale je fakt, že ty potvůrky měly radost. Po návratu k autu nezbylo než udělat Šumavě pá pá a upalovat do Prahy – večer nás totiž na Hradě čekalo představení v rámci Shakespearovských slavností. Ale o tom až v dalším článku ;-) . A protože jsem to ještě neřekl, dodávám, že to byl úžasný víkend a přihazuji svůj tradiční důkaz, že jsem “tam” opravdu byl ;-) .

Kompletní galerii veřejných fotek (161 ks) najdete zde.

Podobně jako v případě Německa, i do parku v Itálii dojedete z Prahy komplet po dálnici, což je pro rychlé cestování ideální ;-) . V případě Gardalandu je to obzvláště důležité, protože je ještě o kus dál než Europa Park a po normálních silnicích by byl na víkend nedosažitelný – díky bohu za dálnice s neomezenou rychlostí v Německu.

Chystáte-li se do Gardalandu v létě, zajistěte si ubytování s dostatečným předstihem. Park totiž leží přímo na břehu populárního jezera Garda a bohužel, v srpnu je u jezera Garda hlavní sezóna. To znamená, že ceny hotelů letí do oblak (což by ještě nemusel být takový problém) a také to, že všechny ubytovací kapacity jsou beznadějně zaplněné a rezervované už dlouho dopředu. Zajistit si v srpnu ubytování u jezera Garda až v týdnu těsně před víkendem, který pro návštěvu plánujete, je jedním slovem nemožné (zkusil jsem, takž vím, o čem mluvím). Kontaktoval jsem x penzionů a hotelů různých kategorií v okolí jezera a všude bylo plno :-( . Nakonec jsem našel ubytování až ve vesničce Tregnano u Verony, která je od Gardalandu (a jezera) asi 40 km daleko. Výhodou tak bylo levnější ubytování než u jezera, nevýhodou pak skutečnost, že cesta z Prahy se protáhla o nějakých 50 km proti původnímu předpokladu a samozřejmě také to, že ráno bylo nezbytné do parku dojet.

Cesta do Itálie bohužel neproběhla zcela podle mých představ, ale naštěstí ještě v normě. Protože je to do Tregnana přeci jen dál než do Ringsheimu (tam jsme spali při návštěvě Evropa Parku), vzal jsem si v pátek půl den dovolené a v jednu vyzvedl přítelkyni v garážích obchodního centra na Floře a vyrazili jsme směr Německo. Před Rozvadovem nás opět zastihl déšť a já už se začínal bát, že v Německu budu muset jet pomalu a ztratíme drahocenný čas. Naštěstí, brzo po přejezdu hranic se zase vyčasilo a silnice byly suché a kupodivu v našem směru i prázdné. Přes Německo se tedy jelo v pohodě, takže jsem (naštěstí) nahnal nějaký čas. Krátce před rakouskými hranicemi se totiž zase zatáhlo a komplet po celou dobu průjezdu velmi hustě pršelo. Také provoz nepříjemně narostl. Na dálnici byla světelnými tabulemi rychlost omezena na 100 km/h, ale vzhledem k panujícím podmínkám i tato hodnota byla v realitě mnohdy nedosažitelná. Na to, že jsem musel zaplatit výpalné rakouské státní mafii v podobě kuponu na užívání dálnice na deset dní (!) docela bída. Na italské straně Alp déšť ještě na čas zhoustl a padat začaly dokonce kroupy. Nicméně, jak se vzdálenost od hranic zvětšovala a jak klesala naše nadmořská výška, začalo se zase postupně vyčasovat a většinu zbytku trasy jsme pak opět absolvovali po suchých silnicích. Na místo jsme tedy nakonec dorazili v pohodě v půl deváté. Podotýkám, že kromě idiotského kuponu za deset dní užívání rakouské dálnice (necelých 8 euro) musíte na této trase počítat i s poplatkem za průjezd Brennerem (rovných 8 euro – při cestě tam i zpět) a platbou za použití italské dálnice – tady ovšem logicky podle trasy, kterou po ní ujedete a nikoli za X dní, kdy po ní ani náhodou jezdit nebudete.

Po dojezdu do Tregnana nás čekalo příjemné překvapení. V našem „hotelu“ Villa Vinco (nejedná se o klasický penzion, ale o stavení, ve kterém si můžete na léto pronajmout vybavený byt) nám majitel sdělil, že se mu na víkend uvolnily větší prostory, než jsme měli zamluvené, takže jsme víkend strávili místo jednoho pokoje v regulérním 3+1 se 100 m2 (apartmán Sant Egidio). Samozřejmě za původní cenu, i když normálně se tento prostor pronajímá za cenu 3,5 x vyšší než kolik jsme platili :-) . A protože jsme na místo dorazili už v půl deváté, vyrazili jsme večer ještě na prohlídku městečka a dali si „šampáňo“. Taková správná italská romantika ;-) .

Druhý den ráno jsme vstávali v osm, nasnídali se a vyrazili směr Gardaland. Dík navigaci jsme jej nehledali, ale nebyl by to problém i bez ní, protože značení na silnicích je dostatečné. Na parkovišti bylo vše perfektně organizované a do vlastního parku to z něj byl jen malý kousek – na parkování ovšem počítejte s částkou 5 euro. Vzhledem k tomu, že jsme před nedávnem navštívili „konkurenční“ Europa Park, nemohu se ubránit srovnání. Ač je v Česku vžitý stereotyp, že Němci mají na rozdíl od Italů smysl pro pořádek, vždy se znovu a znovu přesvědčuji, že je tomu přesně naopak. Už jen samotný vstup – pokladen je v Gardalandu nadbytek, takže fronta u vstupu nebyla vůbec žádná. A pak v parku… zatímco v Německu jsou fronty u jednotlivých atrakcí „živelné“ a nástup do vozíků nijak organizovaný, v Itálii je všude striktně zavedený princip nástupu „po jednom“, aby se nedalo „šidit“. Takže zatímco v Německu tradičně vznikaly chuchvalce zájemců o první řadu a byli jsme svědky i drobných potyček, v Itálii se přes turnikety s velkým počítadlem k vozíkům vždy dostane jen takový počet lidí, kteří se do nich akorát vejdou. Navíc přicházíte k nástupu po jednom, takže nemáte šanci ovlivnit, které místo ve vozíku (která řada) na vás vyjde. Je to maximálně spravedlivé ke všem a ani lidé s ostrými lokty nemají šanci „vystrkat“ si lepší místo. V neposlední řadě je pak v italském parku víc čisto než v německém. Ale pojďme k atrakcím, kvůli kterým jsme zde :-) .

POZOR! Vzhledem k tomu, že u některých atrakcí je důležitým prvkem i moment překvapení, upozorňuji, že v textu níže najdete i prozrazení některých z těchto překvápek. To jen, aby se pak na mě někdo po přečtení nezlobil ;-) .

První atrakcí, kterou navštěvujeme, je novinka, která se jmenuje Mammut. Jedná se o klasickou horskou dráhu, na které mají vozíčky podobu historického vláčku. U první atrakce máme štěstí (a budeme ho v průběhu dne mít u dalších atrakcí ještě několikrát) a vychází na nás hned první řada, takže Mammuta projíždíme v „lokomotivě“ :-) . K dráze není mnoho co říci. Na rozjezd to není špatné, ale na to, že je to novinka, dost slabé. Dal bych tři hvězdičky, ale dráha je opravdu dlouhá – vozíky jsou celkem třikrát vytaženy do výše, takže za to ještě půl hvězdičky přidám ;-) . Ostatně, o všech drahách v Gardalandu se dá říci, že jsou „delší“ než atrakce v Europa Parku.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Flying Island není atrakcí v pravém slova smyslu. Jde o vyhlídkovou věž, která vám umožní zorientovat se v parku z ptačí perspektivy. Provedení vyhlídkové věže je podstatně efektnější než v Europa Parku. Její „noha“ se totiž vždy efektně i s celou vyhlídkovou „plošinou“ (v podobě jakéhosi UFO) sklopí k zemi a pak se zase vznese do výše. Vlastní vyhlídková plošina byla ovšem mírně lépe řešena v Německu, protože byla od podlahy prosklená a byl z ní tak lepší výhled. V Itálii sice nemusíte koukat přes sklo (což je samozřejmě výhoda), ale okraj plošiny je poměrně široký, takže není vidět kolmo dolů. To jde jen u mřížovaných průhledů, které ovšem nejsou po celém okruhu plošiny a je tedy u nich vždy poněkud „narváno“. Čtyři hvězdičky.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Další navštívená atrakce - Space Vertigo - je běžnou „legráckou“, která je k vidění i na různých poutích. Připoutaného v nevelkém sedadle vás vytáhnou nahoru na vysokou věž a pak vás bez varování pustí dolů. Je to jednoduché, je to obehrané, ale stejně… volný pád se neomrzí ;-) – pět hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Time Voyagers nejsou zábavou adrenalinovou, ale fantazijní. Zjednodušeně řečeno, jde o „IMAX“ tak, jak bych si ho já ideálně představoval ;-) – tedy dynamické 3D kino. V případě Time Voyagers navíc nemáte plátno jen před sebou, ale dokonce i po stranách, takže pocit, že jste „uprostřed“ dění je už jen dík tomu opravdu velký. Hlediště se ale navíc pohybuje a je doplněno řadou „lekaček“, takže vtáhnutí do děje je opravdu maximální – dokonce během představení dostanete i vodní spršku. Představení je samozřejmě v italštině, ale i pokud tuto řeč neumíte, přesto si jej užijete. Před vlastním příchodem do sálu sice proběhne na monitorech v „čekárně“ vysvětlovací skeč, kdy herec na monitoru komunikuje s modelem robota i s publikem, o kterou při neznalosti jazyka přijdete, ale tahle pasáž je stejně zaměřena hlavně na děti, aby se řádně navnadily, takže není čeho litovat – vy jako dospělý si totiž asi těžko necháte „nakecat“, že budete cestovat opravdovou vesmírnou lodí s úžasnou tajnou misí ;-) . Pro vychutnání představení skutečně není nutné vědět, z jakého důvodu se vlastně pohybujete v tom fantazijním světě a co je vaším „úkolem“. Při vlastním „filmu“ už se moc nemluví, jen robot-průvodce občas udělá nějaký fórek, ale vás určitě nebude mrzet, že o něj přijdete, protože budete mít hlavu plnou jiných dojmů :-) . Jinými slovy, tady opravdu nejde o nějaké řečičky, tohle je bezva jízda, na kterou jen tak nezapomenete – 5 hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Stejně jako v případě Europa Parku, kde jsme nakonec nejnadšenější nebyli z hlavní atrakce (Silver Star), ale z „obyčejného“ Euro-Mir, také v Gardalandu se nám nakonec nejvíc líbila atrakce, která není hlavním lákadlem. Pro nás nejlepší atrakcí tak vyhlašuji Sequoia Adventure :-) . Nejde o klasickou horskou dráhu ani o nijak rychlou zábavu, ale celý nápad a provedení je natolik „šílené“, že prostě musí nadchnout úplně každého :-) . O co jde? No, zpočátku se to celé tváří jako klasická horská dráha. Usadí vás do samostatného vozíčku po čtyřech, pečlivě připoutají a pak jste vytaženi do výše úplně stejně jako u klasické horské dráhy (mimochodem, jízda vzhůru je nejrychlejší částí trasy). Tím veškerá podobnost končí. U klasické horské dráhy by po počátečním vytažení následovaly pády, klopené zatáčky a případně lopingy – všechno pěkně rychle. Tady ne :twisted: . Tady jen ve výšce chvíli jedete po rovince (nikterak rychle) a pak před vámi dráha náhle skončí – tedy neskončí úplně – otáčí se o sto osmdesát stupňů zpět pod koleje, po kterých jste přijeli :shock: . Takže si pěkně vychutnáte pohled z výšky nějakých třicet metrů kolmo dolů a pak pokračujete v cestě vzhůru nohama. Jakoby nic :-) . Hezky v klidu, žádný spěch. Pak se zase otočíte hlavou vzhůru a chvilku jedete „normálně“ a znovu jste překlopeni a kus cesty jedete hlavou dolů – tohle a jen tohle se opakuje celkem třikrát. Nápad úplně jednoduchý, ale geniální. Nikdy bych nevěřil, že „horská dráha“, na které během celé jízdy nezatočíte ani jednou doleva nebo doprava a většinu doby jedete po rovině, může být tak zábavná. Vyplatí se sedět v první řadě (a v případě téhle dráhy máte fakt velkou šanci první řadu chytit – je to „pade na pade“ ;-) ), pak máte totiž pohled dolů při otáčení pěkně z první ruky (jeli jsme dvakrát a dvakrát v první řadě). Pět hvězdiček, nejde jinak :-) .

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Magic Mountain, která se proplétá kolem Sequoia Adventure je horskou dráhou v tom nejlepším slova smyslu. Není sice ani nejvyšší, ani nejrychlejší, ani nejdelší dráhou ze dvou evropských parků, které jsme navštívili, ale přesto ji řadím mezi top atrakce. Přeci jen, dva lopingy a dvě vývrtky (otočky o 360 stupňů okolo osy jízdy) mají velké kouzlo ;-) . Není divu, že jsme si dráhu během dne projeli opakovaně (a jednou jsme dokonce měli štěstí na první řadu). Co dodat? Pět hvězdiček.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Hned vedle Sequoia Adventure a Magic Mountain najdete malý kolotoč nazvaný Kaffeetassen (šálky na kafe). Protože byl zájem o tuto atrakci minimální, dostal se člověk na řadu ihned a tak jsme neváhali a „kafíčko“ si dali ;-) . Princip atrakce je velmi jednoduchý. Posadíte se do šálku na kafe (žádné poutání), který se otáčí kolem celkem tří rovnoběžných os kolmých k zemi (kolem svého středu, kolem středu skupiny tří šálků a kolem středu kolotoče). Dvě z točení za vás obstarají motory, otáčet vlastním šálkem podle jeho středu pak můžete velkým „volantem“, který je uvnitř každého z nich. Chce to trochu svaly, ale s trochou umu pak můžete létat po ploše kolotoče po různě šílených trajektoriích. No, řekněte, kde jinde si sami sobě můžete tak důkladně zamotat hlavu ;-) ? Výborná zábava pro každé „dítě“ – velké nevyjímaje! Čtyři hvězdičky.

Colorado Boat – první vodní atrakce, kterou v parku Gardaland absolvujeme. Na tomto místě se sluší poznamenat, že všechny vodní atrakce v Gardalandu jsou mnohem „máčivější“ než ty v Europa Parku :-) . A Colorado Boat je králem zmáčení pokud jde o Gardaland :-) . Princip atrakce je stejný jako u Tiroler Wildwasserbahn v Europa Parku. Jízda je – jak je v porovnání Gardaland x Europa Park zvykem – o dost delší a také mnohem mokřejší. Za finální pád do vody, po kterém přítelkyně vystupovala z loďky úplně mokrá a já relativně suchý – dík tomu, že jsem ji měl v klíně a byl tak kryt jejím tělem ;-) – dávám pět hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Velké zábavní parky se samozřejmě nemohou orientovat jen na zábavu pro starší. Ani Gardaland není výjimkou. Těm nejmenším je věnována část parku nazvaná Fantasy Kingdom. V jejím středu stojí obrovský strom, který pod svými kořeny skrývá nezvyklé obydlí. Přímo magické obydlí :-) - Magic House. A na rozdíl od dalších dětských atrakcí si v Magic House užije i dospělý. Tato atrakce je obdobou „Fluch der Kassandra“ v Europa Parku. Je však pojata více fantaskně a je propracovanější než její německá konkurence. Už počáteční sotva postřehnutelný sjezd výtahem do podzemí dokáže překvapit. Přítelkyně si kupříkladu vůbec nevšimla, že se pohybujeme (pohyb je opravdu velmi pomaloučký a navíc se vám nad hlavou směrem vzhůru vzdaluje mluvící fantazijní figura, což paradoxně zesiluje iluzi, že vy se nehýbete) a chvilku byla opravdu hezky zmatená, že dveře, kterými jsme vešli z venku, teď vedou někam úplně jinam. V podzemí pak – po krátkém „kecacím" úvodu – přejdete do sálu, kde se usadíte do lavic… a začnou se dít divné věci. Zřejmě to bude nějaké zemětřesení :shock: , houpete se sem a tam, stále víc a víc :-) až se nakonec octnete hlavou dolů :shock: ! Samozřejmě ne doopravdy - to se jen kolem vás otáčí celý dům. Náklony celého hlediště jsou ovšem větší než ve Fluch der Kassandra (také jste připoutáni mnohem pevněji) a subjektivně je i sladění pohybů hlediště s kulisami lepší než u Kassandry, takže iluze točení hlavou dolů je mnohem přesvědčivější. Nicméně, v tomto případě chybí doprovodné „lekačky“ v sedadlech, takže mohu dát také jen čtyři hvězdičky.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Tak a teď rychle zapomeňte na formuli, protože je tu opravdový tryskáč! Tak jako je Silver Star hlavní atrakcí Europa Parku, tak je Blue Tornado hlavní atrakcí Gardalandu. A dlužno říct, že Silver Star v porovnání s Blue Tornadem bledne. Tohle totiž už opravdu není pro slabší povahy :cool: . Atraktivní je už samotné provedení „vozíků“. Nejde vlastně ani o vozíky, ale pouhé sedačky zavěšené pod kolejnicemi dráhy, takže během celé cesty pod vámi nohy volně vlají v prostoru. Tedy, ne úplně po dobu celé cesty. Na některých místech nohy vlají NAD vámi :-) . Na dráze Blue Tornado totiž najdeme efektní lopingy i vývrtky. Dík tomu, že jste zavěšeni pod kolejnicemi, zde ale vše funguje obráceně než u klasických drah s těmito prvky – tam vás při „otáčecích“ manévrech odstředivá síla tlačí do sedaček a směrem k dráze, tady jste taženi směrem od dráhy do volného prostoru. Fantastické :-) . V průběhu dne jsme Tornado jeli dvakrát a v obou případech na nás vyšla první řada – já to říkám pořád, že jsem dítě štěstěny ;-) . Zcela jasných a zasloužených pět hvězdiček.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Některé atrakce v Gardaland parku jsou unikátní a nemají obdobu v atrakcích v Europa Parku, jiné jsou naopak podobné. Europa Park má Fjord-Rafting a Gardaland má Jungle Rapids. V Europa Parku raftujete po norském fjordu, v Gardalandu po tropické řece a podíváte se přitom do Jižní Ameriky, Indie či třeba Thajska. Obě atrakce jsou prakticky totožné, italská je sice trochu delší, ale kulisy jsou u obou moc hezky propracované, takže jednoznačný vítěz se prostě nedá určit. Stejně jako v Europa Parku dávám i v Gardalandu za raft pět hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Vodní atrakce Fuga da Atlantide je jednou z těch novějších a na opravdu propracovaných kulisách je to vidět. Nicméně, vlastní jízda je trochu zklamáním. Jak je u Gardalandu zvykem, je sice poměrně dlouhá, ale celkově nedosahuje kvalit obdobného Poseidona v Europa Parku. Jen je tu tradičně větší šance se zmáchat než v Německu. To ale na poražení Poseidona ani náhodou nestačí. Tři a půl hvězdičky, ale ta půlka je opravdu jen za moc hezké kulisy a zvláště famózního obřího Neptuna.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Frčíme dál. Ikarus. Už název této atrakce napovídá, že tady půjde o létání. Ale nečekejte nic světoborného. Tohle je jedna z těch doplňkových atrakcí – spíš kolotoč než cokoli jiného. Posadíte se ve dvou do „letadélka“, které se otáčí klasicky kolem středu kolotoče, ale také kolem středu skupiny několika sousedních letadélek, takže máte další šanci pořádně si zamotat šišku (pokolikáté už to dneska bylo? ;-) ). Celé to točení se ovšem děje relativně vysoko nad zemí, protože kolotoč po startu vyveze letadélka také do výšky. Tři a půl hvězdičky.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

La Valle dei Re (Údolí králů) patří do skupiny atrakcí, kdy s vozíkem pomalu projíždíte v uzavřeném prostoru mezi pohyblivými kulisami. V tomto případě se to kolem vás hemží mumiemi, vykradači hrobů a vším dalším co souvisí se starým Egyptem. Taková klasika, za kterou bych normálně dal tři hvězdičky. Ovšem za závěrečný fantastický průchod „hvězdnou bránou“ (kužel zeleného kouřem rozptylovaného laserového světla, na které si můžete i „šáhnout“ a které vás při průchodu kolem dokola obklopí v jinak úplně temné místnosti), kdy opravdu máte dojem, že cestujete časem :shock: i prostorem musím dát čtyři a váhám i nad tou pátou.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

I Corsari jsou další z atrakcí spočívajících v průjezdu kulisami – v tomto případě je to ovšem okořeněno tím, že jedete v lodi a po vodě. Navíc je celá cesta opravdu neskutečně dlouhá a kulisy jsou vážně naprosto fantastické. Tohle se slovy nedá popsat, to se prostě musí vidět, atmosféra téhle atrakce nemá nejmenší chybu. Bez debat jedna z vrcholných atrakcí parku a bez debat pět hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Tunga – tak tohle už je opravdu jen taková pohodovka do počtu a na závěr dne ;-) . V lodičce proplouváte po řece po neprobádaných koutech Afriky a můžete se kochat pohledy na divokou zvěř z bezprostřední blízkosti a chvět se, zda se vám podaří uniknout z léček nastražených krvelačnými domorodci :-) . Ne, žádný adrenalin, žádné další máčení. Ale jako scénická plavba na závěr je to moc hezké. Tři a půl hvězdičky.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

No a tím končí atrakce, ale ne naše návštěva parku. Vzhledem k tomu, že čekací doby nebyly velké, během dne jsme si ty nejlepší pecky dali opakovaně :cool: . Úplně na večer jsme si pak nechali představní v delfináriu (Palablu). To se – na rozdíl od všech ostatních atrakcí – platí zvlášť, ale máte-li ty sympatické vodní savce rádi, návštěva určitě za těch pět euro stojí. Bylo to moc zajímavé a poučné. Pět hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Gardalandu.

Na závěr musím říci, že jsme měli štěstí ještě v jedné věci. V den, kdy jsme v parku byli, byla mimořádně prodloužená provozní doba do půlnoci (standardně se zavírá v sedm) – místní tohle moc dobře věděli, takže dopoledne a po poledni, kdy sluníčko pražilo na maximum, bylo v parku jen minimum návštěvníků a čekací doby u většiny atrakcí byly maximálně v řádu pár minut. Park se začal povážlivě plnit až po čtvrté hodině, ale ani pak se na většinu atrakcí nečekalo tak dlouho jako v Europa Parku. Za normálních okolností bývá – předpokládám podle názorů na jiných stránkách – v parku přes den asi víc plno. No, a pokud jste se zalekli dovádění pod pražícím sluncem, pak věřte, že i na tohle Italové mysleli. Na každém kroku v parku najdete „osvěžovny“, kde je vytvářena vodní mlha a můžete se tu trochu zchladit. Nicméně, vyplatí se počítat s útratou za nápoje, které tu nejsou zrovna nejlevnější ;-) .

I když jsme mohli ještě zůstat, měli jsme za celý den toho točení a dovádění už dost a tak jsme odcházeli kolem osmé. Večer jsme si ještě udělali romantickou procházku po břehu jezera a dali si výbornou pizzu v jedné místní restauraci.

Do hotelu jsme dorazili až někdy kolem jedné v noci. Italský víkend ještě ale nekončil. V neděli ráno jsme se rozloučili s hotelem, udělali si krátký výšlap do pevnosti nad městečkem, ve kterém jsme byli ubytováni a vyrazili do Verony.

Nešlo nám o zevrubnou prohlídku – na to opravdu nebyl čas – ale spíš o vyplnění dopoledne než budeme muset vyrazit zpět do Prahy. Takže jsme si prohlédli proslulou Arénu (u které se zřejmě bude něco natáčet, protože tady byly nachystané kulisy ;-) )...

... vyšplhali na 84 m vysokou Torre dei Lamberti...

... a prohlédli si dům Julie s proslulým balkónkem.

Pak jsme se ještě jednou zastavili na chvilku u jezera Garda v městečku Peschiera del Garda, abychom se s ním rozloučili krátkou procházkou.

Dokonce jsme nakrmili zdejší kachny :-) . No a pak už jsme sedli do auta a řítili se směr Praha. Tentokrát jsme měli štěstí na počasí a celou cestu nám svítilo sluníčko. V Itálii jsme ztratili asi deset minut v zácpě, která se na dálnici utvořila kvůli kolizi. Naštěstí k nehodě (zjevně bez nějakých vážnějších následků) došlo kousek před námi, takže vznikající „špunt“ nás moc nezdržel. Navzdory pěknému počasí byla v Rakousku rychlost zase téměř permanentně omezena na 100 km/h. Platit za tu parodii na dálnici, kterou Rakušáci předvádí, byť jen jediný cent je opravdu výsměch :-( . V Německu doprava výrazně zhoustla a dopravní inženýři úspěšně pracovali na jejím totálním zablokování střídavým omezováním rychlosti na 80 a 100 km/h pomocí světelných tabulí. Naštěstí se potvrdila má domněnka, že lidé po víkendu směřují zpět do mnichovské aglomerace, takže jen co jsme se z okolí Mnichova vymotali, provoz rapidně zeslábl a dalo se zase jet – více méně až do Prahy. Z městečka Peschiera del Garda jsme odjížděli ve čtvrt na tři a v rovných devět jsme dorazili domů před barák. Byl to nádherný víkend.

Tradičně ještě přihodím důkaz, že jsem v Itálii opravdu byl :cool: – číhněte úplně dolů doprostřed fotky :-) .

Kompletní galerii fotek z naší návštěvy v Gardalandu najdete zde (157 obrázků).

Půl čtvrtá se blíží a jeleni se už ženou ke krmelci.

Krmení ovšem není jedinou atrakcí ukázkové obůrky. Hlavním bodem programu je totiž ukázka výcviku dravců a tady musím říct – holt se ve mně probudil malý kluk ;-) – naprosto úžasné. Přítelkyně si ze mě zbytek dne utahovala, že jsem celé představení sledoval s rozzářenýma očima jak malej Jarda. No a aby ne! Celá „show“ se mi líbila moc a podle potlesku, který na jejím konci následoval, jsem nebyl jediný :-) . Vřele doporučuji.

Škoda jen, že „dynamické“ snímky nejsou zrovna silnou stránkou mého foťáku :-( .

Omezit se jen na obůrku by ovšem bylo škoda. Po představení jsme se tedy přesunuli na zámek, kde akorát začínala prohlídka po delším okruhu – mé plánování zase jednou zafungovalo na jedničku ;-) , ne náhodou se mi říká Mr. Timemanagement :cool: .

A tak jako musím pochválit sokolníka a moderátorku z obůrky za parádní představení, musím pochválit i slečnu průvodkyni za velmi příjemný a nenucený výklad. Bylo znát, že jen neodříkává naučené fráze, ale že ji to baví. Smůla je jen to, že v prostorách zámku je zakázáno fotit – a to já respektuji. Takže mám jen jednu fotku z nádvoří, kterou jsem stihl cvaknout než jsme byli požádáni, abychom nefotili.

A pak ještě několik fotek z věže, kde je focení povoleno ;-) .

Cestou zpět do Prahy jsem se ještě chtěl stavit na rozhledně Vysoká, ale to nakonec padlo. Ve Žlebech jsme si totiž v rozporu z plánem dali výbornou pizzu :-) . Každopádně, zajeli jsme se na rozhlednu alespoň podívat a objevili něco daleko lepšího než podmračený rozhled – lamu:

A taky jelena teda, pár laní a ovce. Vše hezky v jedné zahradě. A to jsem si dodnes myslel, že už mě český venkov nemůže překvapit :shock: …

Kompletní fotogalerii najdete zde (95 fotek).

P.S. Černý puntík si ovšem vysloužil můj fotoaparát. Že nezvládá „pohybové“ fotky bych mu ještě odpustil, bohužel ale začíná čím dál tím častěji fotit růžově. Zdá se, že dozrál čas koupit si novou hračku ;-) .

U bývalého zaměstnavatele fungoval bonusový systém, v rámci kterého každý zaměstnanec obdržel rok co rok určité penzum bodů, které mohl následně vyčerpat za položky z katalogu tohoto bonusového programu. Mohli jste například získat lístek do kina. Drtivá většina položek v katalogu byla za nějakou větší, ale málokdy zcela kulatou, sumu bodů – např. třeba za 119 bodů. Není tedy divu, že při čerpání člověku na konci roku zbylo pár bodíků, které už nešlo za nic vyčerpat. S jednou výjimkou. V katalogu byla také dárková karta IKEA, na kterou se dal připsat libovolný počet bodů v kurzu „co bod to koruna“. No, hádáte správně, Dík tomu jsem se i já stal majitelem „kartičky na zázraky“ v obchoďáku snů pro lidi bez vkusu. A jelikož jsem člověk šetrný, vypravil jsem se někdy před lety s novou kartičkou hned na nákup. Hledal jsem dlouho, předlouho, už jsem si začínal zoufat, ale nakonec jsem nalezl výrobek, který jsem se rozhodl zakoupit – kuchyňské hodiny „RUSCH“. Proč to sem píši až teď? Inu, píši to z toho důvodu, že v hodinách po nějakých těch dvou třech letech provozu (už si fakt přesně nepamatuji, kdy jsem si je pořídil) došla baterie. Vcelku banální záležitost. Koupil jsem tedy novou baterii a přistoupil k výměně. Dopadlo to takhle:

Opravdu kvalitní výrobek… :oops: No, hodiny v takovéhle stavu (byť funkční) doma opravdu mít nehodlám, takže jsem se rozhodl pořídit nové. A vzpomněl jsem si, že stále ještě vlastním dárkovou kartu IKEA s pár korunami. Hádáte správně, pořídil jsem si úplně stejné hodiny :-) . Hodiny jsou opravdu i po těch všech letech prodeje úplně stejné :shock: . Neuvěřitelné. A pak, že je IKEA prý „designovým“ obchodem :-) . Úsměvné. Uznávám, že hodiny nejsou žádný zázrak, ale za 49,- Kč do kuchyně ideální – i když bych měl spíš říci zadarmo, protože jsem na to utratil jen nějaké bodíky, které pro mě nemají vůbec žádnou hodnotu. A dokonce mi na kartě ještě 37,- Kč zbylo. Takže až mi v nových hodinách dojde baterka, už vím, za co ty zbývající bodíky utratím ;-) .

Jo, já vím ;-) , pořád trváte na tom, že IKEA je designový obchod :-) . Tak abych vám udělal radost - tady jsou „designéři“ mých hodin - Knut a Marianne Hagberg ;-):

Film nebyl špatný, ale pokud se člověk o starověk trochu zajímá, nic moc nového se nedozví :-( . Nicméně, IMAX mám rád, má pro mě zvláštní kouzlo, takže jsem návštěvy nelitoval.

A když jsme sobotu trávili sledovaním něčeho hodně starého, v neděli to chtělo vyrovnat omrknutím něčeho nového ;-) - tedy miminka :-) . Sestřenice bydlí v Liberci, takže to byla i příjemná záminka proč vypadnout z Prahy. Opět nečekejte žádnou větší akci ;-) . Prošli jsme si zoo...

...vyjeli (a poslední půl kilometr cesty vyšli) na Ještěd...

...a ještě se stihli pokochat večerní atmosférou u přehrady Mšeno v Jablonci nad Nisou...

Jak říkám, takový poklidný pohodový víkend. Člověk si fakt báječně odpočine :-) .

Že jsme to z místa ubytování do parku opravdu neměli daleko je dobře vidět na druhé fotce, kterou jsem pořídil z okna našeho pokoje.

Původně jsme měli v úmyslu oba v pátek skončit v práci trochu dřív, dát si sraz na Andělu a ve čtyři vyrazit. Jak to tak bývá, samozřejmě jsem ještě odpoledne musel v práci řešit naléhavý problém, takže jsme nakonec garáže smíchovského marketu Tesco opouštěli až v pět odpoledne. Drtivá většina cesty ovšem vede po dálnici, takže jsem nepředpokládal problém. Navíc tento výlet sloužil jako zatěžkávací zkouška nové navigace a nemuseli jsme se tedy obávat ani žádného bloudění. Cesta zpočátku ubíhala krásně, ale bohužel, ještě před německými hranicemi se spustil prudký liják a nechtěl-li jsem riskovat, musel jsem zvolnit. Počasí nám na cestu bohužel nepřálo ani nadále. Místy se sice vyčasovalo, ale jinde poprchávalo, takže cesta neubíhala tak rychle, jak bychom si bývali představovali. Pro jistotu jsme v hotelu upozornili, že asi dorazíme až později. Déšť ovšem nebyl jedinou „překážkou“ na cestě. Byl pátek večer a provoz byl velmi hustý, místy dokonce tak hustý až se doprava zcela zastavila. A tady musím pochválit navigaci, příjem dopravních informací (jak jsme si nezávisle ověřili z rádia) a naplánování alternativní trasy fungoval na jedničku bez jediného zásahu „obsluhy“ :-) . Dík ucpaným dálnicím jsme tedy část trasy absolvovali po místních komunikacích přes vesnice. I když jsme tak ušetřili čas proti stání v zácpách, ztratili jsme čas proti původně plánovanému „volnému“ průjezdu. Na místo jsme tedy dorazili až kolem půl jedenácté. V penzionu naštěstí nebyl žádný problém a pokoj byl náležitě útulný, takže jsme se mohli v klidu vyspat před sobotním dováděním :-) .

Ráno jsme ani nemohli dospat, takže jsme jen rychle zhltli snídani a vyrazili směr Europa Park. Na parkovišti už bylo docela plno a ke vchodu se valily davy lidí. Pokladen byl naštěstí dostatek, takže během pár minut jsme byli vevnitř. Pro úplnost dodám, že dospělého stojí vstup 31,50 euro a další 4 euro v parku necháte za parking. Pak už nemusíte platit nic. Alespoň co se atrakcí týče :-) . V samotném areálu ovšem krom atrakcí na každém kroku narazíte na spoustu dalších lákadel – ať už jde o nejrůznější suvenýry, vaše fotografie z horských drah či občerstvení – a tudíž se vyplatí počítat s tím, že návštěva se ještě o něco prodraží. Ale pojďme k tomu, kvůli čemu jsme zde – k atrakcím.

Podotýkám jen, že přímo v textu budu jméno atrakce dávat formou odkazu na stránky Wikipedia, které se dané atrakce týkají (pokud existují) a pod odstavcem věnovaným dané atrakci pak odkaz na oficiální stránky atrakce a odkaz na záznam v RCDB pro podrobnější informace.

POZOR! Vzhledem k tomu, že u některých atrakcí je důležitým prvkem i moment překvapení, upozorňuji, že v textu níže najdete i prozrazení některých z těchto překvápek. To jen, aby se pak na mě někdo po přečtení nezlobil ;-) .

Abychom si udělali o parku představu, jako první míříme na 75 metrů vysokou vyhlídkovou věž Euro-Tower. Rozhled po okolí je opravdu pěkný a alespoň si uděláte představu, kde co v parku je.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

První navštívenou (skutečnou) atrakcí se ovšem stává Schweizer Bobbahn, na který jsme zamířili z Euro-Tower. Jde o vcelku běžnou horskou dráhu, ale přece nebudeme hned začínat tím nejlepším, co park nabízí ;-) . Poněkud nezvyklé je pouze sezení. Ve vozíčcích se jezdí po dvou za sebou - jako v bobu. Člověka před sebou tak máte vlastně v náručí a je-li to dívka, je to ideální ;-) . Nezvyklé je i to, že většinu jízdy se vozíčky nepohybují po kolejích, ale v „bobové“ dráze, takže trajektorie není pokaždé úplně stejná. Žádnou nervydrásající zábavu od této dráhy ovšem samozřejmě nečekejte. Nicméně, za nápad s jízdou v „korytu“ dávám tři hvězdičky.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Euro-Mir. Tak přesně takový název má druhá dráha, kterou navštěvujeme. Celá atrakce má „kosmický“ nádech a dopředu prozradím, že v konečném účtování se nám líbila nejvíce. Už vstupní hala s dunícím technem osvětlená „černým“ světlem slibuje netradiční zážitek. Ve vozíčcích se sedí zády k sobě, což dává tušit, že část cesty absolvujete pozadu. A je to tak, nejedná se totiž o úplnou klasiku, kde má vozík pevnou polohu vzhledem k dráze, ale místa k sezení během jízdy rotují (nikoli však volně, k rotacím dochází jen v některých částech dráhy). Vozíky nejprve stoupají tmou uvnitř jednoho z válců, kolem kterých se pak prohánějí vně směrem dolů. Pokud chcete - jako my - zažít efektní rozevření vrat na vrcholu dráhy a vjezd do volného prostoru z první ruky, posaďte se při nasedání do prvního vozíku zády ke směru jízdy. Dík rotování při stoupání tak vyjedete ven čelem. Naopak pro vychutnání jízdy po zadu je nejlepší se při nasedání posadit do posledního vozíčku po směru jízdy. Dík rotování pak nejrychlejší padáky dráhy absolvujete zády ke směru jízdy a nekoukáte přitom nikomu do vyděšeného obličeje. Euro-Mir sice není nejrychlejší, ale díky kombinaci rotování vozíku v zatáčkách nad „propastí“, jízdy popředu a pozadu je v rámci Europa Parku atrakcí z mého pohledu nejvíce adrenalinovou. Dávám pět hvězdiček.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Europa Park to je nepřeberné množství atrakcí, takže nemáte šanci během jednoho dne zvládnout všechny. Vyplatí se ovšem zkusit i atrakce, které na první pohled nejsou hlavními taháky. My jsme se takto ocitli na Abenteuer Atlantis. Netušíme do čeho jdeme... vidíme přijíždět náš dvoumístný vozík... a už víme :-) ! Každý má před sebou „pistoli“ a počítadlo. Ano, tady jde o párovou střílečku v „podvodním“ světě, kde máte jediný cíl – skolit potvor za víc bodů než váš soupeř. Vozík se sám pohybuje vpřed, vy však máte k dispozici joystik, kterým můžete řídit jeho rotaci - pro lepší polohu pro střelbu. Jasně, je to celé úplná blbina, ale taky je to sranda a musím říci, že nám se jízda moc líbila. I proto jsme se k této atrakci (jako jedné z mála) odpoledne ještě jednou vrátili. Plný počet hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

A frčíme dál. První vodní atrakce – Poseidon. A první dlouhé čekání. Pak ale přijíždí naše lodička, takže obsazujeme první řadu (jak jinak) a jedeme. První část trasy poklidně proplouváme efektními kulisami, ale než se nadějeme, už se z vody noří koleje a my stoupáme vzhůru… a fofrem zase letíme dolů… doprava, doleva a šplouch – plnou parou vlítneme zpátky do vody, která stříká v divokých gejzírech okolo :-) . Nějaké větší zmáčení ale nehrozí. Následuje další poklidná pasáž po vodě, další stoupaní a efektní dojezd – poslední „pád“ totiž vede rovnou do jeskyně plné mlhy, takže netušíme, kam vlastně jedeme. Z jeskyně pak vylítneme přes drobný kopeček znova do vody. Ani u této dráhy nehledejte žádný extra adrenalin, ale kombinace horské dráhy a projížďky lodičkou spolu s dvěma efektními přistáními ve vodě má své nepopiratelné kouzlo, takže i zde dávám plný počet hvězdiček.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Nejvíce radosti přinášejí věci, od kterých nic moc nečekáte. Při odchodu z Poseidona jsme si všimli atrakce zvané Fluch der Kassandra. Netušili jsme sice oč se jedná, ale nebyla zde žádná fronta, takže - proč se nepodívat :-) ? Obsluha nás pouští do místnosti, která připomíná starověkou knihovnu. Je tu jen pár zavřených dveří a jinak nic. Rozhlížíme se a netušíme, co se bude dít. Přemýšlíme, zda se jedná o nějaké podivné bludiště a máme hledat cestu ven. Místnost se přitom pomalu plní dalšími příchozími. Pak se otvírají jedny z dveří a my procházíme do další místnosti, kde je několik řad lavic orientovaných proti sobě. Usedáme do nejvyšší z nich a pořád netušíme co nás čeká. A pak se nestačíme divit. Dveře se zavírají a my se začínáme otáčet hlavou dolů… No, samozřejmě ne doopravdy ;-) . Ve skutečnosti se otáčí místnost kolem nás, samotné lavice se ale také houpou sem a tam, takže iluze je poměrně slušná. Navíc jsou do lavic zabudované různé lekačky (foukání do zátylku, „myši“ probíhající pod zadkem), takže místy nevíte, kde vám hlava „stojí“. Spolu se sugestivní hudbou a přítmím je tak tato atrakce velmi příjemným překvapením – hlavně, pokud jako my netušíte, do čeho vlastně jdete. Za nápad a „překvapení“ dávám čtyři hvězdičky.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Matterhorn-Blitz – Atrakce s asi nejvymakanějším „prostředím“. V Europa Parku se tak nějak předpokládá, že na jednotlivé atrakce budete čekat v dlouhé frontě. Aby čekání nebylo úplně nudné, jsou „čekárny“ zpestřeny různými vizuálními lákadly. V případě Matterhornu se fronta line nejprve kolem a pak skrz nefalšovanou švýcarskou horskou chaloupku. Všude je plno lidí a zvířat (samozřejmě ne živých, ale zato mechanicky pohyblivých), všude je na co koukat. Člověk si skoro říká, že fronta postupuje moc rychle ;-) . A už je to tady, nasedáme tradičně do první řady a jedeme… ale počkat... koleje náhle končí! Na rozdíl od jiných horských drah zde do nejvyššího bodu nejste vytaženi, ale i s vozíkem jedete výtahem. A aby to nebylo úplně nudné, výtah nejede vzhůru po přímce, ale po vlnovce, takže se při stoupaní s vozíkem pěkně zhoupnete. Originální! Vlastní dráha je vcelku tradiční a žádné další překvapení vás už nečeká. V tomto případě musím ovšem ocenit vymakané prostředí a vtipné řešení s vytažením vozíku výtahem. Čtyři a půl hvězdičky.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Čas letí, takže nezastavujeme a míříme k další atrakci. Tou je Eurosat. Podle popisu v článku, díky kterému zde jsme, moc netušíme co nás čeká (viz např. „vozíky jezdí doslova všemi směry uprostřed koule – a to dosti trhavě.“). Rozuzlení je snadné. V obří kouli se skrývá další horská dráha. Od ostatních drah se liší tím, že celou cestu absolvujete ve tmě jen mezi probleskujícími světélky. Nápad to není vůbec špatný, bohužel světla je místy o trochu víc než by mělo být, takže člověk vidí, kam jede. To je škoda :-( . Absolutní tma by byla rozhodně adrenalinovější. Na druhou stranu, možná to není možné z bezpečnostních důvodů. Nicméně, za sebe dávám jen tři hvězdičky. Nápad není vůbec špatný, ale provedení trochu pokulhává.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

A je to tady :-) ! Konec blbnutí na „dětských“ dráhách. Před námi se tyčí hlavní atrakce parku - Silver Star. Ta se navíc pyšní označením nejrychlejší dráhy v Evropě. Vozíky dosahují rychlosti 127 km/h a přetížení 4g. Pohledy zdola na dlouhého hada dráhy budí respekt. Rovněž tak futuristické vozíky, v jejichž sedačkách jste přichyceni jen v pase a všechny údy vám volně vlají. A největším zážitkem má být jízda v první řadě… Chápete tedy jistě, že do první řady chceme. A nejsme sami. Jako u jediné atrakce je dokonce u Silver Star oddělena fronta pro první řadu a pro řady zbývající. Čekání na první řadu je tak logicky mnohem delší. V našem případě cca 4x. Těch asi čtyřicet minut, které jsme zde prožili, se nekonečně vleče. Na rozdíl od jiných atrakcí tady kolem fronty na první řadu není nic, čím by se dalo čekání ukrátit. Z jedné strany máte zeď a z druhé můžete koukat na vozíky, které šplhají do nebeské výše se šťastlivci, kteří už mají frontu za sebou. Nic víc tu není, nic víc nevidíte. Konečně jsme na řadě. Poutáme se a vyrážíme. Stoupáme do výšky 67 metrů a pak následuje pád… a stoupaní a další pád a pak ještě několikrát. Vystupujeme, koukáme na sebe a v našich obličejích se zračí zklamání. To má být ono? To má být ten vrchol :-( ? Abych to vysvětlil. Podle popisu jsme čekali, že tohle bude opravdu něco, že to bude naprostá bomba! Skutečnost je ovšem taková, že je to jen trochu rychlejší horská dráha. Takže první dojem: zklamání. Později odpoledne jsme si Silver Star sjeli ještě jednou (tentokrát už ne v první řadě) a shodli jsme se, že jsme si druhou jízdu užili daleko více. Před druhou jízdou už jsme totiž nečekali „jízdu smrti“ ze které většina lidí odchází „zcela zelených“. Proto jsme si naplno vychutnali to, čím tato dráha je – pěkně rychlou horskou dráhou, kde si můžete v klidu zaječet z plných plic a vychutnat si 2 minuty 53 sekund cloumání celým tělem. Dávám čtyři hvězdičky.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Z formule 1 přesedáme zpátky na loď – nebo přesněji - na raft a vrháme se do divokých vod norského fjordu. Fjord-Rafting je projížďkou na obří „pneumatice“ po rozbouřené „řece“. Pokud člověk až dosud zůstal suchý, tady má konečně příležitost se zmáčet :-) . Nečekejte sice nějaký extra adrenalin, ale přesto… tahle atrakce má prostě to správné „něco“. Líbila se moc. Nenechte si ji ujít. Pět hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Další voda – Atlantica SuperSplash. A další nekonečná fronta. Šikovně umístěný stánek uprostřed fronty nás dostává :-) . Dáváme další zmrzlinu – kolikátá, už to dnes je ;-) ? Proti Poseidonu, kde se jezdilo v „člunech“ má Atlantica navrch. Tady se totiž cestuje doslova „lodí“. Šplháme vzhůru v první řadě obrovského korábu a na vrcholu nás čeká překvapení. Co se to děje? Celá loď se otáčí! Jenže špatně! Příď míří do volného prostoru a dráhu máme za zády. Pozadu kamsi padáme a stoupáme. Další otočka. Tentokrát koukáme správným směrem. Pod námi se valí vodopád a my jím padáme rovnou do „oceánu“. Dojezdová rychlost i šplouchnutí je ještě větší než v případě Poseidonu. Zpátky do „přístavu“ už loď sice pluje poklidným tempem, ale prostředí poklidné není. Někdo po nás pálí z děla a okolo vystřikují gejzíry vody :-) . Z popisu to možná vypadá efektně, ale ve skutečnosti je celá „jízda“ strašně kraťoučká a vzhledem k délce čekání zcela neadekvátní. Kdybych čekal tak pět minut, dám čtyři hvězdičky, takhle ale musím dát jen 3. Jděte raději na Poseidona.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Alpenexpress Enzian (nebo česky Alpský expres). Tak touhle atrakcí to prý před lety všechno začalo. Původně jsme na ní ani jít nechtěli, protože jsme si říkali, že je to zbytečná ztráta času, ale fronta byla krátká, takže proč ne? Přijíždí historický vláček, nasedáme netradičně někam doprostřed a jedem. A jak už jsem říkal, když člověk nic moc nečeká, přichází často příjemné překvapení. Jízda je příjemně svižná a část trasy navíc vede podzemím, kde můžete pozorovat permoníky, kteří zde v potu tváře dolují drahokamy ;-) . Vcelku rychle je tu ovšem zpátky nástupiště. Ale pozor, tohle nemůžeme ubrzdit :shock: ! A taky že ne. V alpském expresu projedete totiž dráhu hned dvakrát. Dávám sice jen tři hvězdičky, ale myslím, že vynechávat tuhle atrakci by bylo škoda.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Tiroler Wildwasserbahn - další vodní atrakce. V tomto případě sjíždíte horskou dráhu v nevelké „kládě“. Překvapením je, že část dráhy využívá stejnou „kulisu“- konkrétně „podzemní“ část - jako vedle stojící alpský expres – ten nám také při proplouvání uvnitř hory prosvištěl nad hlavou :-) . Celkově je Tiroler Wildwasserbahn další pěknou vodní atrakcí. Já tu vodu mám asi nějak rád :-) - čtyři hvězdičky.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Momentálně nejnovější atrakcí je