Když už jste při putování internetem zabloudili až sem, nechte mě abych se představil. Jsem traceur z Brna, je mi kolem patnácti a parkourovým životem proplouvám pod jménem AiMLEzZz (neptejte se ani co to znamená). S parkourem jsem začal někdy na začátku srpna roku 2006. Začal jsem jako všichni.

Poprvé jsem krásu parkouru objevil když mi bylo asi 12. Někdo mi poslal jedno noname video s Davidem
Bellem, bylo mi řečeno, že se tomu říká freerunning (samozřejmě v té době jsem ještě nevěděl, že je to Belle). Žasnul jsem co ten chlap dokáže a říkal jsem si, že tohle nikdy dělat nebudu, to prostě není pro mě.

Uplynula nějaká doba a o “freerunningu” jsem slyšel zas, mluvil o něm jeden člověk z mojí třídy, tehdy jsem se dozvěděl, že francouzi tomu údajně říkají Le Parkour (tvrdil jsem, že je to blbost a je to prostě freerun :D). A nebyl by to můj, v té době dvanáctiletý, kamarád, aby to nechtěl hnedka zkusit. Řekl, že chce udělat “takový to jak vyběhneš po zdi a uděláš salto dozadu” (wallflip). Asi nemusím říkat, že to vypadalo v jeho podání dost směšně a od wallflipu to mělo opravdu hodně daleko :).

Přišly prázdiny roku 2006. Jelikož jsem už měl opravdu internet (ne už tu hrůzu přes dial-up), propadl jsem sledování parkourových (dál už jen PK) videí a opět nevěřícně kroutil hlavou. Nakonec, ať to přišlo odkud chtělo, jsem tomu vděčnej, rozhodl jsem se, že to půjdu zkusit. A tak jsem vyběhl z domu, skočil si svoje první vaulty přes nizoučký zabradlí, snažil se zlepšit si fyzičku běháním a prostě ze mě byl nadšenej začátečník. Pravidelně jsem poctivě skákal a běhal, ale po několika týdnech mě to samotnýho přestalo bavit. Řekl jsem si, že je čas potkat další traceury z Brna.

Září 2006 - jsou to asi dva týdny od té doby co jsem poprvé napsal Johnasovi z původní 1B Crew. Zrovna jsem si s ním dával sraz v tělocvičně na Kounicové, přičemž jsem potkal i Gonzu. První půl hodinu jsem jenom postával okolo a nevěřícně zíral jak Johnas a Gonza (a nejen oni) “božsky” skáčou (v té době pro mě byl třeba King Kong něco nevídanýho), za což jsem pak taky sklidil posměch mýho spolužáka, který tam dřív dělal gymnastiku. Další týden jsem přišel zas a pak zas a jak přicházela zima, nic jinýho mi ani nezbývalo. Později přestal chodit Johnas, já jsem v nikoho neznal a tak jsem přes zimu taky netrénoval.

Pomalu jsem se probouzel ze zimního spánku a, byť jsem to netušil, přicházelo moje nejlepší (a bohužel krátký) PK období. Johnas se na stránce 1B objevil s tím, že vytváří novou crew a hledá členy, který by byli ochotní skákat. Tak jsem se přihlásil. Vznikla nová 1B Crew v sestavě: Johnas, Hacky, já, Jenny, Andy, Bukhai, Jitt a webmaster Hejda. Skákalo se o sto šest, natočili jsme kratší videa, nafotili desítky, ne-li stovky fotek.

Pomalu se blížil konec školního roku a přišla zpráva o tom, že sám David Belle má přijet do Ostravy.
Samozřejmě jsem ho chtěl potkat a tak jsem se tam spolu s Johnasem a Toshirem vydal. Potkal jsem samozřejmě spoustu nových lidí i ty co jsem znal jenom z fóra a získal nový kontakty. Tenhle PK Meeting v Ostravě změnil pohled většiny českých traceurs na trénování a PK v ČR se dost změnil. Z našeho skákání po venku se opravdu stal parkour, přispělo to k všeobecnýmu zlepšení, ale jestli se ptáte mě, už to není taková zábava jako dřív.

Od začátku školního roku jsem tak trénoval / netrénoval, což mělo pochopitelně vliv na moji fyzičku a
parkourové smýšlení. Doopravdy jsem zase začal trénovat až na začátku roku 2008 (díky tomu, že byla slabá zima jsem mohl začít trénovat dřív). Teď už parkour dělám více než rok a pořád jsem na úplném začátku, takže oficiálně začínám právě teď!